Lipo: Jaký jsou naše obrazy Perletě nás obnaží Jaký jsi ale ty ? Zůstáváš stále stejný Na oko chlapec usměvaví uvnitř ale temný Podejte někdo skalpel… a pak si do mě vejdi Pak si mě otevři... a čti mě jako knihu Pomoc tomu údivu jsem koněm na dostihu Účastním se závodu abych si uvědomil Že tu stále žiju… že jsem to stále já Kdo vnímá silně rozdíly když jaro střídá zimu Já znám ty návraty... do prázdnýho bytu Kde vládne jenom chlad… a ty se choulíš v klidu Aby zase popřel vinu v tomdle příběhu Kde má volba hlavní roli A štěstí stále mizí Pomalu a bez zábran jako bublinky Coli V ložnici je tma … ve skříni vládnou moli Jsem to já a nebo on kdo samotu si zvolil? Tak jsem to já a nebo on kdo samotu si zvolil?
REF: Madam…nemůžu s váma nikam jít Padám ….někdo přestříhnul tu nit A já teď nevím .. jestli můžu žít Když neznám konec …a ani začátek Madam … nemůžu se otočit Padám …..velkej je my byt O jedný místnosti hlaďte mě výsosti hlavně teď na jaře když tak voní květy
Paulie: Zahlíd sem venkovní světlo .. Holí větve a teplo a jaro co si nepočkalo A proto přišlo dřív samo mezi činžáky Přímo na oběd jako láska pro oběť Přišlo si jako dítě nečekaně pro něhu S tváří ze sněhu ..a pršelo na podlahu A já ho chtěl pozvat dál … Ale pak vzal jsem kabát a do zahrad s ním utíkal Venkovní alej ..chodník ..špinavej sníh Co taje … lana tramvaje a slunce ve vočích Přesypávám otázky jak hodiny A přes sklo ..vybírám sví nostalgický vteřiny Který my vzali víc než dali A přesto…tolik zaplnily popraskanou kádi Buďme rádi ..že květy jsou při zemi Jako my .. ty a já a spící mezi zdmi
REF: Madam… nemůžu s váma nikam jít Padám… někdo přestříhnul tu nit A já teď nevím... jestli můžu žít Když neznám konec… a ani začátek Madam… nemůžu se otočit Padám… velkej je mi byt O jedný místnosti hlaďte mě výsosti hlavně teď na jaře když tak voní květy
Paulie: Už je to znovu tady Roztály zimní ledy A já si zase představuju ruce mího dědy Dědy co má zdraví děti přesto je teď sám Vztahy sou zvláštní… proč vám to povídám? Znáte to přece taky… obrazu často chybí rám Jaký jsou jsou asi mraky... plující nad Jizerky Jsem pár minut v klidu… chci myslet na rodinu Ne zas jenom na to... jak jsem strávil zimu Čekal jsem teplý vítr… on rozehřál my ruce Proč mě ale studí... moje vlastní srdce? Ach moje milá… prej musíme být dva Abychom mohli splodit... dalšího člověka Prej musíme být dva… a to ve světě Kde snad vládne náhoda Jsme samy součástí? jsme něčím prokletí? Nevolám cizí dojetí Chtěla to moje máma… chtěla to přírodaTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
