Dny chladný jako struha ti zajížděj do těla Roky jak kožený udidla ti níčí bolavý dásně Můžeš prodávat melancholii, můžeš psát básně Stejně nenajdeš klid Venku je hodně slunce... uvnitř ještě víc tma Každej máme tajný sny... chce se ti brečet Tak pověz Davide... chce se ti brečet? Chce se ti brečet?
David jako jeden z nás následuje svůj hlas Je citlivý na svoje sny,těm sirkou zlomíš vaz Doba ho nechcee slyšet....podáš si ho sto ku jedné Píše do noci píč*** a vstává v poledne Smočí chleba v polívce a podívá se přes rameno Vidí jen údaje,datumy a svoje hloupý jméno Vítr mu vniká do kuchyně... zima jak na fjordu Ticho jak na pohřbu...den je načat slibně Netušim... odnese kabát do předsíně Zamete prah pod stůl jako svůj život svině Zajde do schrýnky která je vždycky prázdná Dělá to denně... i když je to snaha marná Samota je jeho volba,snaží se nahodit kamna Dneska nikam nepůjde je mu navždy padlaTeksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
