Drží se pod paží, domů se vedou, domov je nádraží s čekárnou hnědou. Hnědou jak funebrák, co smůlu nosí, po tmě a po špičkách, vklouznou tam bosí
Prostřený stůl, do rány sůl a padání víček a hodin co tikají o, o, o, o.
Svědek se červená a matky blednou, věrná či nevěrná, tak ještě jednou. Naposled se vás ptám z lásky či bez ní, někdy vše spálí mráz a odvane sníh.
Z kamarádů jen přátelé a dohadům po třídě poslední zvonění, zvonění o, o, o, o.
Jeden se obhájí, odvahu sbírá, s ničím se netají, límeček spíná. A schody po dvou (a schody po dvou) sotva je vnímá letí tou chodbou, rád zapomíná.
Na prostřený stůl, života půl a padání víček a hodin, co tikají. o, o, o, o.
Zpráva je úřední, taky tak studená, ulice polední, pustá a znuděná. Už ji to nebaví, padat jak kamení, lidi se nezdraví, smutní a znavení.
Prostřený stůl (z kamarádů), života půl (jen přátelé) a padání víček a hodin, co tikají o, o, o, o.Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.