Měl sedmnáctou desítku a žízeň pořád rostla a podobal se těžítku, jak seděl, čuměl do skla, ani si nebyl ulevit, měl s sebou asi pleny, za celej večer neřek' nic, jen šilhal do tý pěny.
Seděl jsem rovnou naproti, už zůstali jsme sami, jen pingl se sklem rachotí, a u baru dvě dámy, pak najednou, když vytáhnul osmnáctýho bůra, řek': "Chlapče, máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra."
Tak nevím, je to Sokrates anebo místní kretén, kdyby řek' třeba "chcípl pes" nebo "je teplej květen", dopil poslední sklenici, pak vstal a říká, že jde, a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede, a dal se stezkou k silnici, co ke hřbitovu vede.
To jsem ho viděl naposled, jak zmizel u hřbitova, jen pár dnů se mi vrací zpět ta jeho zvláštní slova, pak zapomněl jsem, jak šel čas a utek' ňákej pátek, /: napad' sníh, přišel listopad, kdy míval táta svátek. :/
Tak bloumám ztichlým hřbitovem v ruce s tím keřem růží a najednou, no čert to vem, všude mám husí kůži, tam pomník stál, jen spadaná na něm ze stromů kůra, jméno /: a nápis: "Máš dvě možnosti: bejt lustr nebo můra." :/Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.
