Ve větvích staletejch stromů dost vysoko nad věcí sedí jedna mladá holka a křičí že se oběsí Rukou dotahuje uzly na šňůře prádelní potom brouká si pár tónů svoji píseň poslední
Poslední…
Ve větvích to šumí a z mraků se spustil pláč já stojím pod tím stromem a koukám na jeji tvář má vystrašené oči marně hledá cestu kudy jít tak ji říkám slez dolů a poď se mnou někam pít
Někam pít…
Tak sem za ní na strom vylez tvář má bledou jako sníh sundal sem jí z krku provaz a žiju teď s ní ve větvích
Ve větvích… Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|