Tu chvíli zlou, jen tak z hlavy nevyndáš
A věř, že jsou, kříže, který nevnímáš.
Do tmy vstoupíš, pak na bránu narážíš,
A hledáš důvod, že ty a teď však nezměníš.

Slunce tvář je studená, rychle blíží se stín,
Jak duchové zlí z dětských snů
Jen mávnutím proutku zůstal ledový klín.

Ref.:
Ať smích co znáš zazní z těch úst,
Snad pláč jak lék nechá smíření vzrůst
Prach dá se smést, spal sám ten snář
Chyť stín, překroč zákon, žal svůj nezdoláš

Ze všech míst, která znáš, teď dýchá splín,
Ze všech míst vyhnal slunce černý stín
Jak to cítíš, duší ledem pokrytou,
A kam se řítíš, s touhle károu rozbitou.

Už nezkusíš to objetí, a svírá strach žít,
To bude snad už prokletí,
Kdy v sutinách přání je meč tvůj i štít.

Z dračích slzí déšť smáčí tvůj dům,
jak vlnu strachu pozvednout,
a do moře spláchnou i zbytky tvých snů.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.