---

Starou vrásčitou cestou
kráčí tulák a jde sám.
Na zádech loutnu,
v hlavě vzpomínky
na doby, kdy bylo líp.

V dáli Slunce zapadá
a on jen svou loutnu má.
Lidem radost rozdává,
sám tvář má zkroušenou,
on chtěl by letět oblohou.

Táhne tulák krajinou,
v duchu se usmívá.
Starou tvář má zkroušenou
a sil nezbývá.

Ref:
S ptáky by lítat chtěl,
oblohou se vznášet.
Jen perutě mávají
lidem nad hlavou.
Všemi smysly cítit,
vanout vítr z dálek.
Vzhůru letět Slunci vstříc,
on v duchu si lítá.

Přichází chvíle pravdivá,
tráva pod ním uléhá.
Síly ho opouští,
ale on se usmívá.
Nebeská brána jej tiše vítá.

V dáli Slunce zapadá
a on jen svou loutnu má.
Leží tiše v trávě,
ptáci nad ním krouží.
Už jinde radost rozdává.

Táhnul tulák krajinou,
v duchu se usmíval.
Starou tvář měl zkoušenou,
když na loutnu hrál.
Teď v oblacích lítá.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.