V uličkách Perivoli nás ovívá,
snědý smích rozzářených tváří.
V zahradě ze stodoly se ozývá
že skvělý den nad námi září.
Jen slaná rosa z tváře padá
a skládá
se do jehličí z pinií.
Zastavte písek, co čas přesívá,i
ať zbude vlnám na pospas.
Svítá den vítá nás,
zítřek už ztrácí hráz,
půlnoc má blízký hlas,
den skončil zas.
Ikara křídla vem než vzejde den,
a slunce spálí vosk, co drží tvůj sen,
Je krásný, ale prázdný jak dutý kmen,
až skončí potkáš tvrdou zem.
Jen chýše v olivových hájích,
snad znají,
své tajemství už nepoví.
Teď každý pole své jen osívá,
co sklidí to se dneska nedoví.
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. | 