---

Každej den je libo-li vám písně,

na rtech mít pak vyhnete se síni tísně

teď ráno na mě vyzývavě mžourá,

tak těžké bude ódu pět.



Černá s bílou v hlavě se mi hloupě míchá

přes přední sklo nic nevidím, jak dýchám

zima se mnou bez výčitek cloumá,

zlou má touhu se mnou jet.


Když se mě zeptaj:

„jaký máš svět?“,

jó je moc pestrý , avšak teď mírně bled,

ona mi chybí, ale já jí fakt né

navíc sušenky jsou mokré kafe studené. To né!



Až se mi zas moje včelky domů vrátí

ulétly, tak cestu zpátky musí znáti

to potom půjdu pozdě k ránu spáti,

kdo zná včelky, to chápe a ví.


Když se mě zeptaj:

„Jaký máš svět?“

Jó už je pestrý jenom chvíli mě hnět´,

ona píše, že čeká, no fakt dojemné,

těším se až řeknu: holka, né né né né.



Nicméně pak budu vařit sám a prát si,

drobením sám sobě přidělávat práci,

hledím oknem, co není dávno průhledné,

prstem škrábu tam, že mám teď pré.



Však pískem tekutým mé ruce svůj lesk ztrácí

je málo platné na siláka zkoušet hrát si

prostě okna se mi sami umýt neumí

babe just come home to me

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.