---

Obloha je náhle přízračná
žhnoucí měsíc zachází.
Boty křupou v sněžném příkrovu
vločky kryjí stopu všech nesnází.

Zastav na chvíli, seskoč s koně
bolest trvá, však setři slzy svý.
Duše teď žádá klid,
zapomeň na všechno zlý.

Zastav na chvíli, seskoč z koně
v bezmoci svůj smutek nerozpouštěj.
Žal časem sám zhyne
zapomeň na vše, co mysl vězní.

Pryč je zlej sen!

Obloha se kalí čím dál víc
nemusíš se ale bát
magie sněhu vnukne řešení
noc Tě ochrání, zima je kamarád.

„Bičuješ mozek výčitkami k Bohu
a osočoješ ho ze svého neštěstí.
Jenže co je to štěstí? Chuť života
zakusíš až tehdy, když klesáš do
kalného bahna, řveš hrůzou a nikde
ani živáčka. Ale ty se nesmíš vzdát
jako slaboch podoben bzučící mouše,
přežrané hodováním na mršinách a
výkalech. Ty musíš plavat, rvát se,
bojovat!“

Sebe si važ!
Na smrt času dost!

Tmu si naber hezky do dlaní
uhas plamen zoufalství.
Mráz ochladí zlost,krev vařící
nech vyplnit proroctví.

Poslechni hlas, co slyšíš uvnitř
šestým smyslem dej se vést.
Čerstvá rána stále krvácí, ale
tím se už nesmíš nechat splést.

---

Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa.