Vojákův čas
Bojový zápal v táboře živých,
ztupeny hrany vlezlého zmatku,
marná je snaha vyvolat hádku,
zmařen byl pokus vetřelců lstivých.
Pěsti zle zdvižené ženou je ven,
oklamat nelze života pýchu,
Vyslanci Smrti za davu smíchu
propluli bránou jak morový hlen.
Uniknout nelze však osudům svým,
zlomených duší jde k nebesům dým,
zvolna se stmívá a kdekdo má strach,
kdy v hávu noci se zjeví mu vrah.
Když nevyšla lest, už na boj troubí,
armáda vstala v nadšeném hluku,
jen pohnul prstem velitel pluku,
a již vpřed cválá Legie Zhouby.
Úderná tlupa nejlepších koní
a v jejich sedlech elita jízdy,
povětřím letí obdivné hvizdy,
řadoví vrazi hlavy své kloní.
Uniknout nelze však osudům svým...
Vtom proťal tmu blesk, minul právě den,
osadou živých se rozběhl mráz,
když kdesi uvnitř se protrhla hráz
a zmizelo Slunce do skalních stěn.
S příchodem noci střetly se světy,
v táboře živých dodýchal císař,
dokončil tehdy prastarý písař
kroniky lidstva poslední věty.
Uniknout nelze však osudům svým...
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|
