Růže z východu
Nad říší živých vánek jen duje,
zvědové hlásí až podivný klid,
každému jasno, co bude se dít,
nepřítel temný opustil sluje.
Zapadlo Slunce v krvavé lázni,
začíná porada nejvyšších kast,
nikdo z nich netuší chystanou past,
na zteč se řítí největší blázni.
Rachotí štíty a zvoní meče,
nejeden válečník zahynul v kleče,
upírá k nebi zraky kdo může,
z Východu kdy zas vykvete růže.
A země rudne krví statečnou,
ženy i děti pláčou a křičí,
Legie Zhouby svět živých ničí,
slabá je víra ve spásu konečnou.
Ovšem noc krutá znenáhla končí,
přichází záchrana, slunečný den,
a černá armáda mizí jak sen,
když zhasl plamen poslední z loučí.
Upadly štíty a ztichly meče,
z většiny mužů krev proudem teče,
upírá k nebi zraky kdo může,
z Východu září zlatavá růže.
Zakleto v trny překrásné růže
vrcholí zbrojení na další střet,
ze zlata mřížoví teď chrání svět,
jenomže Slunce sotva noc zmůže.
Slábnoucím svitem přípravy štvány
ze hradeb sevření nechce se ven,
bezpečí trvá jen než mine den,
a v noci možná povolí brány…
Rachotí štíty a zvoní meče...
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. |
|
