Přítelkyně Smrt
Bezesnou nocí poutník sám bloudí,
neznámou krajinu zároveň zná,
myšlenky divné se v mozek loudí,
snad za to za všechno může jen tma.
Utekl od lidí a chtěl být sám,
doufal, že v pustinách nalezne klid,
namísto toho někam je hnán,
cosi ho nutí tam dopředu jít.
Bloudíme tmou,
černou a zlou
Osudu hrou,
jedinou cestou ven je naše Smrt…
Jen Luna bledá dává mu sílu,
tak letí a letí, sám neví kam,
snad jeho duše dojde tam míru
a jenom věří, že není to klam.
Údolím Smrti vede ho cesta,
konečně zastavil, tady má být,
hlavou mu běží obrazy města
a jeho duše už přestává žít.
Bloudíme tmou,…
Teksty umieszczone na naszej stronie są własnością wytwórni, wykonawców, osób mających do nich prawa. | 